Hledání vodních pramenů i zapomenutých studní
Lokalizace místa pro studnu
Vodní žíly vyznačené a identifikované na povrchu země můžeme využívat k vybudování studny. K vybrání vhodného místa pro studnu nám může rovněž pomoci znalost směru průtoku podzemní vodní žíly. Když chceme identifikovat tento směr, postavíme se s kyvadlem v ruce do středu vodní žíly a posouváme se v tomto pásmu jedním a potom druhým - opačným směrem. Budeme - li vnímat reakce, znamená to, že se pohybujeme po proudu vody. Takto můžeme projít celý úsek vodní žíly, který se nachází v zájmové oblasti - na pozemku.
Jakmile zjistíme směr toku vody, naladíme se mentálně k najití nejvhodnějšího místa pro vybudování studny. Do lokalizovaného místa, kde naše kyvadlo reaguje nejsilněji, nebo kam nás to směrovalo jinými metodami, zarazíme kolík. Takto označené místo není vždy nejvhodnější vzhledem ke stavbě ostatního zázemí, nebo vzhledem k provozu na daném místě. V takovém případě je možno studnu vyhloubit na kterémkoli jiném místě na vodní žíle.
Někteří lidé zejména na vesnicích, než začnou vrtat nebo kopat studnu, se snaží zjistit ještě lidovými obyčeji, jestli se opravdu na označeném místě voda nachází. Za tímto účelem toto místo zbaví drnu a potom na toto místo položí pánev naplněnou srstí, dnem nahoru. Jestliže po určitém čase srst navlhne, lze tvrdit, že blízko povrchu se spodní voda nachází. Jiní zakopou na onom místě do země hlíněný neglazurovaný hrnek, do kterého dávají prášek, který se skládá ze stejných, odvážených dílů síry, nepáleného vápna a síranu mědi. Hrnek se přikryje. Po uplynutí určité doby se hrnek vyjme a obsah hrnku se zváží. Pokud se obsah hrnku váhově zvětší víc než o deset procent, je důvod se domnívat, že spodní voda není hluboko, ale blízko pod povrchem.
O blízkosti vody také svědčí hustější mlha, která se nejednou vznáší nad místem při klidných ránech za bezvětří. Také některé stromy ukazují na přítomnost vody, jako například vrba, osika, jíva, topol, olše, a další. Tyto stromy rostou pouze na místech, kde je vysoká hladina spodní vody. Také skupina rostlin dobře roste nad vodními žilami jako i na místech neozářených. Patří k nim: bez černý, ostružina, komonice, kopřiva, blatouch, řebříček, a další.
Proces hledání vody lze také obrátit a začít hledat za zkoumaným terénem. Jestliže je v blízkém okolí studna s dostatkem dobré pitné vody, začneme průzkum od této studny a s kyvadlem v ruce kroužíme ve vzdálenosti 2 - 3 metry od jejího středu, a během tohoto obcházení studny musíme detekovat vodní žílu. Potom se chytíme jejího směru a postupujeme po žíle, nebo učiníme druhé průzkumné kolo okolo studny, tentokrát o větším průměru 8 - 10 metrů, a ověříme tak rovněž pokračování této vodní žíly, napájející onu studnu. Její směr a průběh vytyčíme kolíky nebo kameny a postupujeme v zachytávání směru žíly reakcemi až k zahradě, dvoru - místu našemu, na kterém chceme studnu kopati, pokud tímto směrem ona žíla směřuje. Pokud ne, je možné, že se pod území našeho terénu stáčí jiná vodní žíla z jiného směru a zůstává vždy otevřenou otázkou, která metoda je rychlejší a efektivnější.
Vyznačení všech vodních žil v zájmové oblasti je důležité vzhledem k reálnému negativnímu vlivu na pěstované rostliny nebo ovocné stromy.
Při volbě místa k vybudování studny musíme mít na mysli také tu skutečnost, aby do studny potom nevnikaly dešťové, nebo povodňové vody, proto by se studna měla nacházet na přirozené vyvýšenině, zhotovené při stavbě studny. Studna by se také měla nacházet alespoň 10 metrů od jakýchkoli zdrojů znečištění - chléva, hnojiště, smetiště, ohrady, atd. Na podložích dobře propustných (hrubozrnné písky, křemen) musí být tato vzdálenost ještě větší. Nesmíme budovat studny blízko hřbitovů, nemocnic, koželužen, a také na místech, kde dříve byly obytné budovy a hospodářské stavby (chlévy a pod.).
Rovněž měření místa pro výkop studny je vhodné stejným způsobem zopakovat za několik dní, neboť je známo, že i dobrý radiestezista se ne každého dne nachází v dobré radiestezijní kondici. Kopání nebo vrtání studny je nákladná investice, proto je lepší míti potvrzení od jednoho proutkaře 2x nebo od spíše od několika, dvou až čtyř proutkařů. Vliv na změnu vodních podmínek mají i deště, především dlouhotrvající. Z tohoto důvodu praxe proutkařů ukazuje nevhodnost dělání průzkumu za deště nebo bezprostředně po dešti. Je vhodnější vyjít měřit až po odtoku všech povrchových vod a uschnutí povrchu země, což bývá minimálně dva dny po dešti. Krátkodobé přerušované přeháňky však nemají podstatný vliv na změnu podzemních vodních podmínek.
Určení hloubky, vydatnosti a kvality vody
Důležitá věc především po finanční stránce, je znalost pravděpodobné hloubky vodního pramene či hladiny spodních vod. Z toho důvodu je dobré prodloužit vyznačení průběhu vodních žil i za hranici pozemku, který nás zajímá. Tím způsobem můžeme dojít až ke studním sousedů. Pokud se ukáže, že sousedi z obou stran mají studny na stejné vodní žíle, lze odvodit pravděpodobná hloubka z průměrných hloubek sousedů. Pokud nás vodní žíla dovede pouze ke studni jednoho souseda, pak po změření její hloubky odečteme, nebo přičteme ještě tolik metrů, jaký bude rozdíl hladin povrchu země mezi existující studnou a studnou projektovanou. Většinou vodní žíla (hladina spodní vody) probíhá logicky ve stejné výšce jako povrch (rovina, svah) a je tedy akorát třeba dopočítat rozdíl výšek povrchu země vzhledem k terénní nerovnosti.
Určení hloubky vody zůstává komplikovanější. Využívá se několik způsobů. První spočívá ve vlastním výpočtu. Stojíme na dříve zjištěné vodní žíle, v pravé ruce držíme kyvadlo nad zatlučeným kolíkem, který označuje místo pro studnu. Osobně se naladíme na vycítění pouze paprsku hloubky vody a necháme systém odpočítávání, že jeden pohyb - otočka, výkyv kyvadla, virgule, odpovídá přibližně metru hloubky, a potom na daném místě po dotazu odpočítáváme pohyby.
Druhý způsob využívá úhel 45 stupňů, kdy se jakoby hloubka promítá vodorovně stejně do vzdálenosti od kolíku, a my dle reakce kyvadla odkrokujeme vlastně vzdálenost rovnající se symbolicky hloubce, a tuto změříme. Způsobů a metod může býti neomezeně, toto jsou tři nejpoužívanější. Zda použít kyvadlo, nebo virguli (pružinu), záleží na okolnostech a na tom, s čím se nám pohodlněji pracuje, na co jsme zvyklí, oba nástroje mají své nesporné výhody.
Třetí působ mívá výhodu, že si lze "odkrokovat" na zemi vrstvy štěrku a všech vrstev a tím, že se pohneme dopředu, nebo couvneme, lokalizujeme vrstvy přesně. (Podle nás opět mentální záležitost, lze aplikovat univerzálně na vše, a dobrá pomůcka.) Konkrétně se tedy můžeme na každém metru znova kyvadla dotázat, zda se v této hloubce nachází štěrk, písek, hlína, jíl, kámen... Nebo mi přijde pohodlnější s jedním dotazem jakoby mentálně procházet celou hloubku s virgulí, té náš pohyb nevadí a reaguje pohotově a jednoznačně. Zjišťování vrstev je důležité pro upřesnění hloubky výskytu vody, neboť těžké půdy jako jíl, nebo hlína, mění zjištěnou hloubku vodní hladiny.
Mentálně rovněž můžeme zjistit třeba otázku "Jaká je zde vydatnost? V krychlových metrech za hodinu?" a odpočítávat reakce kyvadla, nebo počítat vduchu až do reakce virgule. Potom se zaměříme na jakost vody. Ve svých mentálních dotazech je třeba brát ohled na to, že chemicky čistá voda je škodlivá našemu zdraví. Vhodná voda obsahuje správný poměr různých příměsí - sloučeniny železa, manganu, chlóru, siřičitanů, dusičnanů atd. Od sloučenin ve vodě se odvozuje - může být voda nazývána jako zásaditá, kyselá, železitá, měkká, tvrdá. Od sloučenin organických - anorganických, se odvozuje průzračnost, barva a chuť. Chemicky čistá voda nemá žádnou vůni. Při určitém znečištění může zapáchat bahnem, hlínou, železem, sírou, čpavkem, atd. Chuť vody závisí na tom, co je v ní rozpuštěno. Vody obsahující humózní kyseliny, mají rašelinnou chuť, voda obsahující železo chuť inkoustu atd. Tvrdá voda chutná lépe, než měkká.
Mentálně vhodné dotazy pak jsou: Je tato voda vhodná k pití? (Bude vhodná i pro děti?) Je vhodná k pití po převaření? Obsahuje voda příměsi zdraví škodlivé? Jsou ve vodě choroboplodné zárodky - bakterie? Samozřejmě potom musí být všechny otázky jako je vhodnost vody po převaření - odborně ověřeny s úředním povolením. Těžko by stačilo kompetentním několik údajů kyvadla, byť starého léty prověřeného úspěšného proutkaře s dvacetiletou praxí.
Metod ověřování, jak kvality vody, jak třeba typů podloží, lze samozřejmě použít i více, často se používají metody "svědka", kterého tvoří vzorek půdy, nebo kvalitní vody v lahvi, a dotyčný se táže, zda je vrstva podloží, nebo kvalita pramene podobná, nebo lepší, horší, zda je voda měkčí, chutnější...
Další informace
Akce pro vás:
-
od dubna 2010
-
léto 2010